Multitasking: co to je, proč ho mozek neumí a jak přepínání omezit

Daniel Gavalec · Aktualizováno 13. 10. 2026

Multitasking v psychologii znamená dělat víc úkolů současně – třeba psát e-mail a poslouchat poradu. U náročných úkolů ale mozek ve skutečnosti neběží ve dvou kolejích najednou: rychle mezi úkoly přepíná a každé přepnutí stojí trochu času a přesnosti. V počítačích a telefonech znamená multitasking něco jiného (víc spuštěných aplikací najednou) a tomu se tady nevěnujeme. Níže najdeš, co ukázaly studie, odkud jsou populární čísla „40 %“ a „23 minut“ a 6 tipů, jak přepínání omezit.

Multitasking v psychologii vs. v počítači

Slovo multitasking přišlo z informatiky. Počítač nebo telefon „multitaskuje“, když má spuštěných víc programů a operační systém mezi nimi střídá výpočetní čas tak rychle, že to vypadá jako souběh. Pokud hledáš, jak na iPadu nebo Androidu zobrazit dvě aplikace vedle sebe, mrkni do nápovědy výrobce – tenhle článek je o lidech.

V psychologii znamená multitasking situaci, kdy se člověk snaží věnovat dvěma nebo více úkolům současně: telefonovat a psát, poslouchat přednášku a odpovídat na zprávy, řídit a nastavovat navigaci. Zajímavé je, že u úkolů, které vyžadují pozornost, se mozek chová podobně jako starý počítač – neběží paralelně, ale přepíná. Jen to nedělá tak rychle a beztrestně.

Co se děje v mozku při přepínání

Joshua Rubinstein, David Meyer a Jeffrey Evans (2001) ve čtyřech experimentech nechali lidi buď opakovat stejný úkol, nebo střídat dva různé (třídit geometrické tvary podle různých pravidel, řešit různé typy početních příkladů). Při střídání lidé ztráceli čas. Ztráta byla větší, když byla pravidla úkolu složitější, a menší, když měli jasnou nápovědu, který úkol je na řadě. Autoři to vysvětlují dvěma kroky: mozek musí nejdřív přepnout cíl („teď dělám B“) a pak nahrát pravidla nového úkolu.

Stephen Monsell (2003) v přehledu výzkumu přepínání shrnul další důležitou věc: i když mají lidé čas se na přepnutí připravit, část nákladů přetrvává. Říká se jim zbytkové náklady přepnutí. Příprava pomáhá, ale úplně je nesmaže.

Jedno přepnutí stojí v laboratoři zlomky sekundy. V běžném dni ale nepřepínáš mezi dvěma jednoduchými pravidly, nýbrž mezi rozepsanou nabídkou, chatem a tabulkou – a nepřepínáš jednou, ale desítkykrát za hodinu.

Vyzkoušej si to za dvě minuty

Vezmi papír a stopky v telefonu. Nejdřív napiš za sebou abecedu od A do T a pod ni čísla od 1 do 20, změř si čas. Pak napiš totéž střídavě: A1, B2, C3… až T20, a znovu změř. Druhé kolo je stejné množství znaků, a přesto bývá znatelně pomalejší a s víc chybami. Je to jednoduchá ukázka, ne vědecký experiment – ale přesně tohle se děje, když mezi odstavci nabídky odpovídáš na chat.

Zbytková pozornost: proč tě rozdělaná práce brzdí

Sophie Leroy (2009) přidala k obrazu přepínání ještě jednu vrstvu. Když přejdeš od úkolu, který jsi nedokončil, k jinému, část tvé pozornosti zůstává „viset“ u toho prvního. Leroy tomu říká zbytková pozornost (attention residue). V jejích experimentech lidé, kteří přecházeli od nedokončené práce, podávali v dalším úkolu horší výkon než ti, kdo předchozí úkol dokončili.

V praxi to vysvětluje známý pocit: odpovídáš na e-mail, ale v hlavě pořád ladíš rozdělanou prezentaci. Nejsi plně ani u jednoho. Leroy s Theresou Glombovou (2018) později ukázaly jednoduchou pomoc: před přerušením si krátce zapsat, kde jsi skončil a co uděláš jako další (ready-to-resume plan). Hlava pak může úkol „pustit“. Víc praktických technik najdeš v článku jak se soustředit.

Lidé, kteří multitaskují nejvíc, to umí nejhůř

Eyal Ophir, Clifford Nass a Anthony Wagner (2009) porovnali lidi, kteří běžně používají hodně médií najednou (televize, chat, web, hudba), s lidmi, kteří to dělají málo. Výsledek byl opačný, než by člověk čekal: „těžcí“ mediální multitaskeři se hůř bránili rušivým podnětům a v testu přepínání mezi úkoly dopadli hůř, ne líp.

Důležitá výhrada: jde o korelační studii. Neukazuje, že multitasking schopnost soustředit se zhoršuje – může to být i tak, že lidé, kteří se hůř soustředí, víc multitaskují. Pozdější studie na toto téma přinesly smíšené výsledky. Bezpečný závěr je skromnější: časté multitaskování z tebe zdatného „multitaskera“ zřejmě neudělá.

Mýty a čísla, která kolují

Články o multitaskingu rády opakují velká čísla. Tady je, co za nimi opravdu je:

Na tom, že přepínání má cenu, se výzkum shoduje. Jak velká je, záleží na úkolech, na tom, jak často přepínáš, a jestli máš rozdělanou práci. Žádné jedno magické číslo neexistuje.

Kdy multitasking nevadí

Souběh dvou činností je bez problému, když je aspoň jedna z nich automatická a nepotřebuje rozhodování:

• chůze a telefonát, žehlení a podcast, úklid a hudba,
• hudba bez textu při rutinní práci (texty písní s psaním textu kolidují víc),
• krátká mechanická práce (třídění, kopírování) při poslechu něčeho nenáročného.

Problém začíná, když oba úkoly potřebují jazyk, rozhodování nebo práci s pamětí: psát e-mail a poslouchat poradu, učit se a chatovat. A pozor na úkoly, kde jde o bezpečnost – telefon za volantem do kategorie „nevadí“ nepatří.

6 tipů, jak přepínání omezit

1. Dávkuj e-maily a zprávy. Místo průběžné kontroly si je vyřizuj ve dvou až čtyřech pevných časech denně.
2. Jeden blok = jeden úkol. Na 25–50 minut si zvol jednu věc a pusť si odpočet. Jak bloky nastavit, popisuje pomodoro technika; na delší soustředěnou práci deep work.
3. Před přerušením si zapiš, kde jsi skončil. Jedna věta „další krok: dopsat odstavec o cenách“ snižuje zbytkovou pozornost (Leroy a Glomb, 2018).
4. Vypni notifikace, které nejsou od lidí. Novinky, sociální sítě a „někdo se ti líbí“ počkají. Nech jen hovory a zprávy od pár lidí.
5. Jedno okno. Zavři karty, které k bloku nepatří. Co není vidět, nepřepíná.
6. Telefon mimo dosah. Ne vzhůru nohama na stole, ale v jiné místnosti nebo v tašce.

Jeden úkol naráz v CORTEXu

Aplikace CORTEX (zdarma pro všechny) ti „jeden blok, jeden úkol“ ulehčí:

• Focus odpočet v horní liště na 15, 25 nebo 50 minut, s průběhem a upozorněním na konci. Volitelně zvuky pro soustředění (Lofi, Synth, příroda, Zen, Wave), které přehluší okolí.
• Rychlé zadání (klávesa Q): rušivou myšlenku napíšeš jednou větou a úkol bez cíle skončí v Inboxu. Nepřepínáš do plánovače, nepřemýšlíš, kam to patří – vrátíš se k tomu po bloku. Víc o tom na stránce plánovač úkolů.
• Pojmenované časovače zapisují čas do reportů. Může jich běžet víc najednou, ale to je určené pro evidenci (třeba klient a k tomu cesta), ne pro soustředění. Pro soustředěnou práci platí: jeden úkol, jeden časovač. Jak měřit čas, popisuje sledování času.

app.getcortex.cz/dnes